Atletka Lenka Matoušková se na svůj 3. deaflympijský start pečlivě připravovala. V závodu hodu diskem chtěla aktuální držitelka deaflympijského rekordu (47,95 m) zopakovat svoje umístění z poslední Deaflympiády. Z původně 10 přihlášených závodnic se k závodu dostavilo 8. V podstatě jedinou konkurencí pro Lenku byla závodnice z Ukrajiny – Ursulenko. Lenka všemi hody přesáhla hranici 40 metrů, ale svým pátým hodem 45,94 metrů si zajistila zlato! Ukrajinku přehodila o více než metr a půl.
Po závodě nám Lenka odpověděla na pár otázek.
Jak ses při závodě cítila?
Při závodě jsem cítila velkou touhu bojovat a byl tam adrenalin. Kvůli délce závodu bylo obtížnější ten adrenalin a teplotu udržet. První pokus byl zajištěný, už od začátku jsem vedla. V průběhu závodu jsme s Ukrajinkou soutěžily a pátým pokusem jsem zajistila vítězství. Byl to vyrovnaný a hezký sportovní boj.
Bohužel byly během závodu zhoršené podmínky – výseč vedla až na dálkařský a běžecký sektor, kde byly i obrubníky a dálkařská prkna. Vzhledem k tomu jsem měla obavu o svůj disk, měla jsem kvůli tomu i spor s rozhodčím těsně před jedním z hodů. Co ale oceňuji, že ostatní holky (závodnice) se zachovaly férově a po požádání můj disk nepoužívaly.
Máš před závodem nebo hodem nějaký rituál?
Vizualizuji si hod – přehrávám si, jak by měl ideálně vypadat.
Jak probíhal medailový ceremoniál?
Po skončení závod byl ceremoniál poměrně za dlouhou dobu a bylo už chladnější počasí. O to více jsem byla vděčná za hojnou účast české reprezentace, tedy fanouškům, kteří i přesto zůstali na ceremoniál a prožívali to se mnou. Příjemným zážitkem byla česká hymna puštěná nahlas – není to pravidlem (pro neslyšící občas nepouštějí a je to škoda).
Jaký byl kromě zlata tvůj největší zážitek z této Deaflympiády?
Bylo skvělé, že poslední den před odletem jsme mohli poznat brazilskou přírodu. Nejkrásnější byl fascinující vodopád v parku Salto Ventoso.
